2004/09 – Černé brýle

Jistě se Vám stalo, že jdete po ulici, ukryti v  anonymitě našeho města a náhle vás někdo pozdraví. Rychle se rozhlédnete odkud ten pozdrav přišel. Vidíte však jen samé cizí tváře, popřípadě tváře ukryté za tmavými skly slunečních brýlí. Nechápete odkud pozdrav přišel  a cítíte se trapně, že jste zase nepoznal někoho ze starých známých, přítele svého partnera nebo svých dětí.
Vtom si však „utajený“ sundá sluneční brýle a vy překvapeně poznáváte souseda, kolegu z práce, někoho z rodičů kamarádů  vašich dětí, popřípadě pravidelného spolucestujícího v tramvaji. Možná utrousíte: „Jééé, promiňte, já jsem Vás s těmi brýlemi nepoznal“.
Mně se občas stane, že odpovím automaticky na pozdrav takto „utajeného“ protijdoucího a pak, když se neodtajní,  ještě dlouhou dobu přemýšlím, kdo to byl a odkud jej mám znát. Jednou se mi dokonce stalo, že  mi jeden známý vytýkal, že jsem jej na ulici ignoroval  a nepozdravil. Když jsme si vyříkali, kde to mohlo být, vzpomněl jsem si na sluneční brýle. Ano, potvrdil, že měl v tu chvíli brýle s tmavými skly.
Vy, kteří ze zdravotních důvodů nosíte brýle s tmavými skly, vy kteří tak činíte proto, že je to příjemné a konečně i vy, kteří je nosíte proto, že se Vám to prostě líbí, odpusťte nám ostatním, že Vás možná hned na první pohled nepoznáme, nebo, že Vás třeba i „zasklíme“.

                                                                                                        Antonín Crha
                                                                                                        místostarosta