Jak třídit smysluplně odpad II.

Datum: 03/02/2021 | Kategorie: Moje články v bohunickém zpravodaji, Novinky z Bohunic | Autor: Antonín Crha

V minulém díle jsem zmínil všeobecné informace k třídění odpadu a cenu, kterou za třídění platíme. Slíbil jsem, že se nejprve zaměřím na „žlutý kontejner“.

Jak je obecně známo, žlutou barvou jsou označovány nádoby na plast. Jistě jste si všimli, že bývají velmi často přeplněné. Není to zrovna hezký pohled. Myslím, že je to často chybným a asi i zbytečným tříděním.

Z obrázků na kontejneru se dozvídáme, co vše do nádoby patří. Ovšem, už se nedozvíme, co vše z uvedeného se skutečně recykluje a druhotně zpracovává. A tady je právě jádro věci. Do kontejneru dáváme odpad, který tam sice patří, ale druhotné využití nemá a stejně skončí v kotli. Takže by tam být vlastně nemusel.
Co je tedy skutečně druhotně využitelné?

Mně osobně se hodně věcí objasnilo při exkurzi ve spalovně v Brně-Černovicích. V současnosti lze znovu recyklovat pouze 4 věci: PET láhve, krabice a plechovky od nápojů a tvrdé obaly od saponátů – viz obrázek níže. Všechno ostatní bohužel nemá v tuto chvíli žádného zpracovatele a není smysluplně využitelné. A proč to slovíčko smysluplně? Protože ve skutečnosti lze zpracovat všechen plast, a to na alternativní palivo, především pro cementárny. Ale právě to mi nepřipadá smysluplné, protože město Brno má, jak jsem psal v minulém čísle, vlastní kvalitní spalovnu. Takže, proč ostatní nerecyklovatelné plasty někam vozit a zpracovávat na palivo, když s nimi umíme „zatopit doma“ a vyrobit tak teplo a elektřinu pro vlastní občany.
Nevím, jestli jsem správně popsal, co jsem chtěl sdělit. V tuto chvíli nemá smysl se zabývat tříděním všech druhů igelitů, mikrotenových sáčků, obalových fólií, misek od masa, zeleniny, různých obalů z hraček a elektroniky, kousků polystyrénu a například i všech druhů kelímků.

A když už jsem u těch kelímků, musím zde zmínit naše nevědomky nelogické chování.

Prázdný kelímek, třeba od jogurtu, mnozí z nás vezmou, pečlivě umyjí a vhodí do žlutého kontejneru. Co je na tom nelogického? To, že na mytí kelímku jsme použili vzácnou vodu vytěženou z podzemí, upravenou na pitnou a dopravenou k nám do bytu za pomoci elektřiny. Po umytí kelímku odtekla tato voda jako znečištěná do čističky, kde byla opět za pomocí elektřiny vyčištěna a vypuštěna do řeky. Kelímek byl následně odvezen autem na naftový nebo plynový pohon na třídící linku. Zde byl jako nerecyklovatelný vytříděn a spálen v kotli ve spalovně. Kde v tomto procesu, během něhož spotřebujeme pitnou vodu, elektřinu, naftu a práci mnoha lidí spatřujeme pomoc životnímu prostředí? V tomto případě pomůže spíše to, vhodit kelímek rovnou do černého kontejneru. Jeho obsah jde totiž do kotle přímo bez třídění. A zmíněná nespotřebovaná energie a práce jsou tak vlastně onou pomocí životnímu prostředí.
Aby bylo více místa v kontejnerech, je třeba se také zaměřit na minimalizaci objemu odpadu. Ano, to jsou ty neustále výzvy k sešlapávání…
Níže jsou dva obrázky – originál a zmačkané plasty. Rozdíl v objemu je více než poloviční. To znamená, že když budeme sešlapávat, vejde toho do kontejneru o polovinu více. Ten pak nebude přeplněný a nemusí být ani nepořádek všude kolem.
Omlouvám se, že je text delší, a především asi mění zaběhlé způsoby a názory na třídění plastů. Nicméně je veden snahou zlepšit naše okolí a skutečně pomoci životnímu prostředí. Přidáváním dalších a dalších kontejnerů tolik potřebného zlepšení nedocílíme.
Příště je na řadě modrý kontejner na papír.
Antonín Crha
váš starosta