02/10 Vzájemná ohleduplnost

Datum: 26/01/2010 | Kategorie: Moje články v bohunickém zpravodaji | Autor: Antonín Crha
Sněží, sněží, sněží… V lednu nám napadla nebývalá sněhová nadílka. Něco takového bylo u nás v Bohunicích dost neobvyklé. Technika úklidových čet pracovala naplno. Ne vždy jsme však s prací jedinců byli spokojeni. Zejména firma Technické služby Brno s.r.o. nezvládla očistit silnice tak, jak bychom si představovali. Ale o tom snad někdy jindy.
Zaujalo mne jednání nás obyvatel Bohunic. Někteří volali pár minut poté, co přestalo sněžit, že jejich chodník ještě nikdo neprohrnul. Přece je jasné, že při ploše chodníků kolem 90.000m2 to chvíli trvá. Ale ani tato skutečnost mě nepřivedla na myšlenku napsat tento článek.
Překvapilo mě, jak bezohledně se k sobě a k práci druhých umí někteří z nás zachovat. Například jistý majitel rodinného domku vyhrnoval sníh z „pozabranky“ na očištěný veřejný chodník právě ve chvíli, když jsem šel kolem. Hromada byla obrovská. Se zcela vážnou tváří se mě ptal, kdy přijede naše úklidová firma a (jeho) sníh z chodníku odhrne, že tam zavazí. No nebudu vám psát, co jsem mu řekl, ale nic hezkého to nebylo. Jindy mě zase volala paní, že má na chodníku před domem spoustu sněhu. Kontrolou jsme zjistili, že je to její sníh, který se tam dostal z její střechy.
Ještě jiné příklady. Před MŠ Amerlingova majitel zaparkovaného auta jej vyhrabával ze sněhu tak, že tento naházel na očištěný přístupový chodník do mateřské školky. Na ulici Lískovecká jsem viděl hromadu sněhu na očištěném veřejném chodníku z podobných důvodů. Bariéra byla asi metr vysoká. Nebo jsem pozoroval paní, která se brodila na tramvaj sněhem v botách s vysokým úzkým podpatkem a celou dobu na sníh a vše kolem nadávala. Přece když je sněhová kalamita a na podpatcích mi to klouže, tak si vezmu pohorky a k tomu sportovní bundu. V práci se převléknu a jsem zase „šik“. No a pokud chci být „za dámu“ už od domu, tak si nemohu stěžovat, že mi za krk padají sněhové vločky.
Nějak se nám vytrácí vzájemná ohleduplnost. I když jistě ne všem. Třeba jako onen starší muž, kterého jsem potkal, jak odhrabává chodník před svým domem. Soucitně jsem prohodil: „To je hrozný, že?“ myslel jsem to množství sněhu. A dostalo se mi překvapivé odpovědi: „Proč? To je přece zima a k ní sníh patří.“
Ano, to je zima a k ní sníh odjakživa patří. Možná by k ní a nejen k ní mohlo patřit i trochu vzájemné tolerance, pochopení a ohleduplnosti.

                                Antonín Crha
                                místostarosta