2008/09 – Nic na obci neděláte…

Datum: 08/09/2009 | Kategorie: Moje články v bohunickém zpravodaji | Autor: Antonín Crha

Nedávno mi volala jedna rozzlobená paní: „Pane místostarosto, děláte na obci samé kraviny. Na co „šáhnete“ nestojí za nic. Před domem mi tu staví parkoviště a já jsem tady chtěla stromy a zeleň! To se musí hned zastavit. Nic neděláte pro dobro lidí…“
Ano, občas se stane, že se nějaká „dobrá duše“ ozve, aby nám sdělila svoje názory a já jsem tomu rád. Pravda ten tón nebývá vždy příjemný, ale přesto se toho hodně dozvím. Názory lidí jsou pro mne důležité, ale ne vždy je možno jim vyhovět. Tedy vyhovět lze, ale jen z části, lépe řečeno zhruba tak polovině lidí. Šest let působení ve vedení naší obce mi dalo zkušenost, že uspokojit je možné právě jen těch  zhruba 50% obyvatel.
Když plánujeme nějakou investiční akci, snažíme se vždy zvážit všechny okolnosti, které se k dané akci vztahují: názory obyvatel, dopad na zeleň, stromy, parkování a dopravní obslužnost, jestli je to v dané lokalitě potřeba…
Při větších akcích organizujeme i tzv. „veřejná projednávání“, na kterých je přítomno vedení obce, příslušní zaměstnanci úřadu a samozřejmě autor projektové dokumentace. O tomto veřejném projednávání informujeme prostřednictvím obecního zpravodaje (výzva se nachází na některé z prvních tří stran). Zde se snažíme posbírat názory lidí a pokud to jde, zapracovat je do projektu. Tímto způsobem jsme projednávali všechna budovaná parkoviště a veškeré projekty na úpravu zeleně. Veřejná projednávání nebývají příliš navštěvované, ale ti co mají skutečný zájem si cestu na radnici najdou.
Když však potom přistoupíme k realizaci projektu, začnou se ozývat nespokojenci a protestují, že to nebo ono nechtějí. To už však bývá pozdě. Rozjetou akci nelze zastavit. Vždy nás však může uspokojit myšlenka, že spokojeni budou ti, co se zajímali předem tedy ona přibližná polovina.
Že některá rozhodování nebývají lehká se pokusím demonstrovat na následujících konkrétních příkladech.
V minulosti jsme měli hodně stížností na to, že travnaté hřiště ve vnitrobloku na ul. Moldavská často práší, když prší je tam bláto apod. Z rozpočtu Jihomoravského kraje jsme dostali dotaci 750.000,-Kč, něco jsme přidali my tak a vzniklo nové hřiště s krásným umělým povrchem. A ejhle, zase bylo zle. Je zde moc hlučno a sjíždí se nám sem party „obtížně přizpůsobivých“ obyvatel z celého Brna, močí nám na naše opravené domy. Dlouho jsme hledali  a zkoušeli různá řešení, až jsme oddělali regulérní branky a dáli tam malé, které odradily ony party „cizinců“. Ovšem teď se zase ozývají (a oprávněně) sportovci, že takové hřiště bez branek je k ničemu  a že je ho škoda atd…..
Jiný příklad: Když se stavělo parkoviště na ul. Amerlingova, ozývali se lidé z přilehlého panelového domu, že zde nechtějí parkoviště, ale park. Současně se však budoval park hned vedle za kapličkou. Odsud ale zase přicházely hlasy, které říkaly, že zde nechtějí park, ale parkoviště. Přitom vzájemná docházková vzdálenost je do 30 vteřin a udělat to opačně nebylo možné.
A ještě jeden problém: Mezi ulicemi Rolnická a Spodní je betonové hřiště. Je postaveno na velmi nevhodném místě. Dusot míče se zde nese a duní jako rány z děla. Sídliště nám stárne a lidé v seniorském věku chtějí více klidu. To je přirozené. Na druhou stranu možná již pozapomněli, že i jejich děti si zde hrály. Ale doba je hod jiná a se vzájemnou tolerancí bývá problém. Naopak sportuchtivá mládež si neuvědomuje, že „dusot“ míče před 8 hodinou  ranní a po 20 hodině večerní, sice není zakázán (noční klid má jiné parametry) ale silně obtěžuje ty, co se chtějí podívat na pěkný film, nebo si poslechnou trochu hudby. Stížnosti přicházely stále častěji, a tak jsme basketbalový koš, největší to původce hluku, odstranili. Okolní obyvatelé si nespíše oddechli, ale naše mládež se bouří. Dokonce i vyhrožuje: „Když nemáme kde sportovat, začneme rozbíjet koše a sprejovat“. Možná, že nejen tento případ by vyřešila právě ona tolik potřebná trocha vzájemné, oboustranné tolerance „znepřátelených“ stran.

„Neděláte nic dobrého pro lidi…“ Já si myslím, že děláme, ale zavděčit se lidem všem prostě nelze.

                                                                                    Antonín Crha
                                                                                    místostarosta