Co si psali naši předkové č. LIII.

Datum: 07/01/2014 | Kategorie: Moje články v bohunickém zpravodaji | Autor: Antonín Crha

Pro 53. pokračování cyklu „O čem si psali naši předkové“ jsem opět vybral z korespondence našeho bohunického rodáka – účastníka první světové války, který byl ruskými vojsky zajat a vězněn na Sibiři.
Dnes předkládám jeho sedmou dochovanou korespondenci. Je z března 1918. Bohumil píše svým rodičům plný naděje, že je již v tomto roce, kdy skončila 1. světová válka, uvidí. Netušil, že bude v Rusku ještě plné dva roky.
Foto zachycuje Bohumila spolu s jeho přáteli vojáky v lágru na Sibiři. Je z května 1917.

Antonín Crha,  místostarosta

Přepis textu:

Berezovka 3/III. 1918

„Nejmilejší rodiče!
Srdečný pozdrav a dík za čtyři lístky z listopadu. Jsem zdráv. Těším se, že snad již letos se uvidíme doma. Ale zvláštní nálada zde není. Zprávy jsou chladně přijímány. V lágru jinak nic nového. Zima již povoluje (-5R). Denně chodíme na procházky do okolí. Doma v baráku již nás nic nebaví. Stálé vzpomínky a plány na návrat nedají nám ani spáti. Obáváme se, že budeme zklamáni. Co nového u nás? Jaká je tam nálada? Všichni jste zdrávi? Tatínek a strýc kde je?

Zdraví a líbá

Váš syn Bohumil.“   53