2005/06 – Aby se minulost nestala budoucností – projev u příležitosti oslav konce války.

Datum: 02/09/2009 | Kategorie: Moje články v bohunickém zpravodaji | Autor: Antonín Crha

Milé dámy, vážení pánové, vážení zastupitelé naší obce, milé děti,

Stojíme před památníkem obětem světových válek. Je to památník, který má podobnou neklidnou historii jako naši legionáři.
Byl odhalen 25. května 1919 v nově zbudovaném Sadu svobody, který se nalézal na dnešní  Neužilově ulici na památku obětem 1. světové války. O jeho výstavbu se zasadila naše, dnes  zaniklá sokolská jednota. Po druhé světové válce byla deska se jmény padlých spoluobčanů nahrazena rozšiřujícím nápisem o tom, že tento památník je ke vzpomínce na oběti obou válek. Památník se v 70-tých letech stěhoval z důvodu panelové výstavby na okraj Morávkova náměstí. Při výstavbě ul. Spodní byl odklizen do areálu národního podniku Kamena, odkud jej po revoluci na podnět občanu tehdejší zastupitelstvo nechalo převést, upravit do dnešní podoby a instalovat na toto místo.

Pomník, před kterým stojíme  je však více než kámen. Je živým svědectvím dnešním generacím o hrůzách, které sebou války přinášejí.  Vypráví  nám o utrpení civilního obyvatelstva na obou stranách fronty, o strachu večer jít spát a obavách z probuzení do nového dne. Připomíná nám bohunické občany padlé v 1. světové válce  jejichž jména neznáme. Připomíná nám sedm ruských vojáků, kteří na konci 2. světové války při osvobozování naší obce zahynuli. Především nám však připomíná bohunické občany kteří svoji životní pouť  předčasně ukončili  na bojištích 2. svět. války, nebo byli  umučeni ve fašistických koncentračních táborech. Jejich jména známe. Naši otcové po některých z nich pojmenovali  ulice. Dovolte mi vzpomenout alespoň na:
gen. v.v. Bohuslava Všetičky
Františka Švestky
Oldřicha Jaroše
Čeňka Růžičky
Josefa  Morávka
Ladislava Havelky
Jaroslava Neužila, který byl zastřelen spolu s dalšími 2000 spoluvězni v německém Steinu krátce před osvobozením tábora anglo-americkou armádou
a konečně JUDr. Čestmíra Soboly, který byl, po krutém vyslýchání a mučení zastřelen 2.května 1945 na vojenské střelnici v Lazcích u Olomouce, v době, kdy si Bohunice již užívaly tolik očekávané svobody.

Všichni tito lidé umírali proto, abychom my mohli žít v míru. Umírali proto abychom si my dokázali míru vážit.  Abychom si uvědomovali, že i v dnešní době není mír pro mnohé samozřejmostí. Že pouze máme štěstí, že žijeme ve společenství států, pro které je mír stejně důležitý jako pro nás. Ne všichni mají toto štěstí. Bomby vybuchují i v dnešní době. Nedávno jsme pozorovali v přímém televizním přenosu válku o Irák. Dodnes můžeme pozorovat zničené domy při cestě do přímořských letovisek v Chorvatsku.   

Při návštěvě koncentračního tábora Dachau jsem četl myšlenku: „Kdo se nepoučí ze své minulosti,  je odsouzen ji prožít znovu“ .
Dnes jsme se sešli proto, abychom si připomněli minulost. Věřím a doufám, že se nám nikdy nestane budoucností.
                                                                                                Antonín Crha,   místostarosta