2005/05 – Jak to bylo s osvobozováním Bohunic před 60. lety – 2. část

Datum: 02/09/2009 | Kategorie: Moje články v bohunickém zpravodaji | Autor: Antonín Crha

Minule jsme se spolu s postupující sovětskou armádou dostali až „na dostřel“ Bohunic. Bojová línie se přesunula na moravanské kopce. Napětí vrcholí…..

Pokračování z minulého čísla (doslovný přepis kronik)
Úterý – 24. duben – byl bojově nejrušnější den. Již v noci obsadily moravanské kopce silné oddíly německých tanků a děl. Několik tanků zůstalo i ve vesnici. Jeden z nich byl u zahradnické školy, druhý na Vohnoutově ulici uschován pod třešní p. Jaroše. Naštěstí tento po prvním výstřelu byl porouchán a již nevystřelil. Zato tank u zahradnické školy střílel dlouho a tropil pekelný rámus. Věděli jsme, že jde do tuhého a že jsme nyní právě my v Bohunicích ve středu fronty. Cítili jsme každým nervem, že se blíží historický okamžik našeho osvobození. A chtěli jsme tento okamžik co nejlépe zachytit. Proto občané nedbali příliš opatrnosti a vykukovali z okének, vikýřů a zídek na pestré jeviště, kde vrcholilo veliké válečné drama.
Střelba tanků a děl mísila se s hukotem sovětských letadel, které zpracovávaly v pravidelných intervalech již i samy Bohunice, aby jako zralá hruška padly pokud možno s nejmenšími oběťmi na životech do rukou našich osvoboditelů.
Brzy se projevil účinek leteckých útoků. Po každém náletu zůstalo několik proděravělých střech a vznikly i požáry. Hořelo v domě u Dlapků a Hlaváčků, na Rolnické ul., zničen byl dům J. Votroubka na ul. Brněnské a poškozeno požárem i několik dalších domů.
Byly i oběti na životech. Při ošetřování králíků u sousedů, kteří z Bohunic odjeli, byla zabita při bombardování Terezie Nováková, Marie Badalová, žákyně obec. školy, ve vedlejším domě. Na cestě domů po hašení požáru u Dlapků přišel o život dělník Ludvík Trenz při náletu další vlny letadel poblíž svého domu na Bohuňové ul. Začátkem měsíce dubna za jednoho z náletů letadel na Brno zahynul 14letý Soukup.