Nedávno jsem měl možnost být na jedné bohunické akci, kde jsem seděl za mladým manželským párem. Měli malé, ale zato velmi čilé dítko, které se se svojí pohyblivostí nijak netajilo. Na tom není zase nic tak divného, takových dětí je spousta – zejména těch malých.
Mě však zaujali rodiče. Tatínek se o dítko velmi hezky staral, a tak maminka měla klid a mohla se plně soustředit na program naší společné akce.

Jistě se mnou budete souhlasit, že je jaro velmi zvláštní období, prosycené silnou pozitivní energií, nadějí, krásou a radostí z probouzející se přírody. Zelenající se lístečky, rozkvetlé stromy, keře a květiny dávají rychle zapomenout na útrapy smutné zimy, kterou zejména u nás v sídlišti, neprožíváme moc radostně.
Již delší dobu pozoruji, že na jaře jsou i panelové domy tak nějak hezčí. Přes podzim a zimu přibylo několik nově opravených fasád, balkónů a lodžií, s množstvím nepřeberných barevných variací.

Pro naše, už třicáté páté, pokračování seriálu „O čem si psali naši předkové“ jsem vybral pohlednici, kterou jsem si přivezl nedávno z jedné burzy. Jedná se o jednu z nejstarších pohlednic Bohunic,s jedním zcela ojedinělým snímkem. Na pohlednici je zobrazena budova zahradnické školy, okolí kapličky, severní část ulice Havelkovy a zejména bohunická nemocnice a chudobinec. Ale pozor! Nikoliv ta, kterou u nás máme dnes. Pozorný čtenář by mohl zjistit, že vyobrazená nemocnice je dnešní Základní umělecká škola na ul. Amerlingova. Matně si vzpomínám, že jsem kdysi četl, že v minulosti tyto dvě budovy sloužily k sociálně - zdravotnickým účelům.
Pohlednice je z období těsně po roce 1900 a byla vydána jako soukromá pohlednice, nákladem Jindřicha Rothscheina z Bohunic.
Protože však pohlednice nemá psaný text, přikládám text z jiné pohlednice, kterou mám vícekrát a jejíž obrázek jste již viděli.
Antonín Crha
místostarosta

Přepis textu:
Milý Toníku!
Odpusť, že jsem Tě v Praze nenavštívil, rád bych tak býval učinil, ale sám první den jsem tam nechtěl jít, poněvadž jsem se bál, že bych netrefil, druhý den jsem byl s bratrem v Radotíně a třetí den jsme přišli z rajský zahrady pozdě tak jsem tak nemohl učiniti. Z Prahy jsme jeli 71/2hod večer. Na sv. Václava již do Prahy nepojedu, ale sejdeme se již až o vánocích doma.
Tvůj Cyril.

V letních měsících se na mne často obrací lidé s otázkou, co dělat s holuby, kteří „bydlí“ v Bohunicích, resp. proč s nimi nic neděláme?

Pro naše třicáté čtvrté pokračování seriálu „O čem si psali naši předkové“ jsem vybral jednu z prvních pohlednic, která zachycuje bohunické sídliště. Je již plně barevná. Byla poslána 4.10.1977 do Žďáru nad Sázavou. Přiznávám, že se mi nepodařilo úplně přesně identifikovat, které paneláky jsou na záběru vyfoceny. Z textu na zadní straně jednoznačně vyplývá, že se jedná o Brno-Bohunice. Zůstává to tedy pro Vás milí čtenáři - jako nesoutěžní otázka. Budete-li tedy vědět o jakou lokalitu se přesně jedná, zašlete mi prosím zprávu na email: crha@bohunice.brno.cz.
Antonín Crha
                                    místostarosta
Přepis textu:
Věruško, k Tvému svátečku srdečně blahopřeji. Čekám, že mi napíšete co je s Vámi. Už jste se stěhovali? Musíš mi napsat Vaši novou adresu. Kdy přijede Martinka na kontrolu? Já jedu 13.-15.10. do Budapešti na zájezd s důchodcemi z Jednoty, tak mi napište co je u vás nového. Moc všechny zdravím a těším se na shledanou. Pac a pusu všem.
Vaše babička

Před nějakým časem jsem šel po ulici Spodní... Asi si povzdychnete: ‚Zase někde šel a něco viděl‘. Ano, je to tak. Psát o dění na úřadě by šlo také, ale bylo by to možná ještě méně zajímavé.
Tak tedy, šel jsem kolem domu Spodní 18, když z východního vchodu právě vycházela mladá paní se sáčkem domovních odpadků.
Protože kontejnerové stání je na západní straně domu, usoudil jsem, že hodlá sáček vyhodit do nedalekého odpadkového koše. I chystal jsem se, že se ji pokusím vysvětlit, kam že ten domovní odpad patří. Avšak mladá paní mě mile překvapila. Obešla bez zaváhání koš a odnesla svůj sáček do kontejneru. 
Jistě jste si všimli jako já, že odpadkové koše rozmístěné po Bohunicích jsou zaplněny sáčky s domovním odpadem, že v nich není místo na cokoliv dalšího. Přepadávající papíry a sáčky s psími exkrementy jsou pak roztroušeny po širokém okolí.    
Ano vím, že se trochu opakuji a že jsem na toto téma již jeden článek psal, ale situace se namísto zlepšování stále zhoršuje.
Milí čtenáři, pokud i Ty patříš, mezi Ty, kteří se takto zbavují svého domovního odpadu věz, že poplatek 500,-Kč, který platíš za „popelnici“ se nevztahuje na odpadkové koše, ale jen na Tvůj kontejner! Vývoz venkovních košů a likvidaci tohoto odpadu hradí městská část ze svého rozpočtu na úkor jiných, mnohdy potřebnějších aktivit. Prosím Tě proto o pochopení a změnu ve zvycích. Přece Tě těch pár kroků navíc nezabije!
Nebo jinak: Ludé, kurňa neštvite ňa!“
Antonín Crha
místostarosta

Pro naše třicáté třetí pokračování seriálu „O čem si psali naši předkové“ jsem vybral jednu z mála barevných pohlednici, která byla poslána 20.4.1943 – tedy uprostřed II. světové války. Je na ní zobrazena budova zahradnické školy v jarním období, kdy kvetly sady.
Antonín Crha
místostarosta

Přepis textu:
Příjemné svátky velikonoční a vydatnou vzpomínku Vám přeje  (podpis je nečitelný)
P.S. Děkuji za vzpomínku z kurzu a nezlobte se, že jsem nenapsal. Ani nevím, jestli Vám již zeleninu poslali – pan řed.slíbil! Pojedete-li na svátky přes Brno, zastavte se u nás, ale zatelefonujte!

Protože se kalendářně nacházíme uprostřed plesové sezóny, zařadil jsem pro 32. pokračování seriálu „O čem si psali naši předkové“ unikátní plesovou pozvánku na 2.ledna 1926. Ples „Za noci v Tokiu“ pořádala Jednota Československé obce legionářské Lískovec-Bohunice v sokolovně ve St. Lískovci.
Na ples navazoval druhý den v neděli „Taneční vínek“.
Vstupné? Jak jinak než lidové 7,50Kč na ples a 2Kč na vínek. Samozřejmě s daní.
                                    Antonín Crha
                                    místostarosta

Je 4. neděle adventní, 18. prosince 2011, sedím doma u počítače a přemýšlím, co pěkného Vám sdělit a napsat. V jistém okamžiku přichází informace o úmrtí Václava Havla. Hlavou se mi rozběhly spousty vzpomínek na tohoto vzácného a mimořádného člověka. Nikdy jsem se s ním osobně nesetkal, a přesto mi byl velmi blízký. Poslouchám v televizi, jak se o jeho životě vyjadřují různé osobnosti naší země.

Vzhledem k tomu, že se nacházíme na začátku nového roku, zařadil jsem pro 31.pokračování seriálu „O čem si psali naši předkové“ novoročenku bohunických hasičů někdy z období 20. let 20 století. Nejedná se tedy o pohlednici, ale novoroční přání, které se ale dochovalo bez textu.
                                    Antonín Crha
                                    místostarosta